Potřebuji

Potřebuji

  •  
    Křest

    Křest

     

    Křest je první ze svátostí. Je to největší dar v životě člověka. Křtem Bůh přijímá člověka za své dítě a vkládá do něho svůj život a zapojuje ho do společenství věřících – církve. Odpouštějí se mu hříchy (u malých dětí dědičný hřích, u dospělých také i všechny osobní hříchy), získává duchovní dary – ctnost víry, naděje a lásky. Pokřtěný pak může přijmout ostatní svátosti.

     

    Podmínky pro křest malého dítěte od 0–6 let

    1. Křest dítěte žádají rodiče či aspoň jeden z rodičů, ne babička nebo dědeček.
    2. Křest je rozhodnutím se pro víru a pro život z víry. Proto je nutné, aby aspoň jeden z rodičů byl pokřtěný a zavázal se, že bude své dítě vést k Bohu slovem i životem. Malé děti se křtí na víru rodičů.
    3. Před vlastním křtem účastnit se přípravy – rozhovoru o křtu, o víře a životě z víry. Délka přípravy je podle stavu víry rodičů.
    4. Kmotr má být praktikující věřící, aby mohl pokřtěného vést v křesťanské životní cestě a pomáhat rodičům v náboženské výchově. Pokud možno by měl být biřmovaný, nebo mít v úmyslu v nebližší době přijmout svátost biřmování.
    5. Křest má být v té farnosti, ve které žijí rodiče, nebo kde rodiče pravidelně slaví nedělní mši sv. Křtem se totiž pokřtěný přičlení do konkrétní církevní obce. Pokud žadatelé bydlištěm spadají do jiné farnosti, tak je potřeba donést potvrzení svého faráře, že souhlasí se křtem v jiné farnosti.
    6. Křtí se, po vykonané přípravě při nedělní mši sv., aby svátost křtu mohlo oslavit celé farní společenství.

     

    Podmínky pro křest dítěte od 7 do 14 let

    • Viz 1.–5. nahoře
    • Dítě v tomto věku by mělo o víře už samo něco vědět.
    • Žádá se proto aspoň rok společného setkávání s ostatními dětmi při výuce náboženství.

     

    Pokud ani jeden z rodičů není pokřtěný, není vše ztraceno. Mohou se, pokud budou chtít, před křtem svého dítě i oni sami připravit k přijetí vlastního křtu a být pokřtěni společně jako jedna rodina.

     

    Podmínky pro křest nad 15 let

    • Sám se musí pro křest rozhodnout.
    • Musí přijmout Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele a podle víry žít.
    • Minimálně roční příprava formou osobních nebo společných setkání.
    • Křest se uděluje při Velikonoční vigilii.
  •  
    Uzavřít manželství

    Manželství - Svatba

     

    Manželství je důležité spojení dvou životů. Nejde pouze o právní smlouvu, podobnou úřední svatbě. V kostele přijímají a dostávají svátost manželství ti, kteří chtějí, aby Bůh jejich sňatku požehnal a řídil ho. Proto může o svátost manželství žádat ten pár, kde aspoň jeden je pokřtěný a věřící.

     

    Svatba v kostele není pouhým formálním právním aktem, ale znamená něco mnohem víc. Je svátostí. Skrze tuto svátost manželství Bůh vstupuje mezi milující pár, aby ho posvětil a pomáhal jim v letech společného života. Manželství je Bohem chtěné a sám k němu dal podnět. Pokud tedy člověk chce manželství co nejlépe pochopit a prožít, je dobré, aby se s tímto Božím projektem společného života dobře seznámil.

     

    Kdo může manželství v kostele uzavřít?

    • Pokřtěný muž a žena - uzavírají svátostné manželství tzn., že jsou zvláštní svátostí posilnění a posvěceni ke společnému životu v manželství
    • Alespoň jeden ze snoubenců je pokřtěný a žije životem z víry

     

    Měli jste jen sňatek na úřadě?

    Někdy se stává, že teprve po letech soužití některý z partnerů zatouží po tzv. zplatnění manželství před Bohem a po Božím požehnání, aby pak mohl přijímat svátost smíření a svaté přijímání. Stvrdit svůj manželský slib (učiněný před léty na úřadě) před Bohem, je možné klidně i bez velkých ceremonií a neveřejně. Informujte se u kněze.

    Těm, kteří žijí jen v civilním manželství, není umožněno přistupovat k svátosti smíření, ani k svatému přijímání.

  •  
    Pohřeb

    Základem křesťanství je vztah člověka s Ježíšem, Božím Synem, který se z lásky k nám stal také člověkem. Svou lásku ukázal tím, že daroval svůj život na kříži. Ale smrt neměla poslední slovo a Bůh Ježíše třetího dne vzkřísil z mrtvých. A také ti, kdo byli ve křtu jakoby ponořeni do Ježíšovy smrti a získali podíl na jeho vzkříšení, věří, že smrtí život nekončí, ale pokračuje u Boha a tam teprve dochází svého naplnění.

    Protože smrt je dočasným rozloučením, představuje křesťanský pohřeb odevzdání zemřelého do milující Boží náruče, prosbu za něj i za pozůstalé, a zároveň vyznání naší víry ve vzkříšení a věčný život u Boha.

  •  
    Pomazání nemocných

    Bible dosvědčuje, s jakou péčí se Pán Ježíš osobně věnoval tělesným i duchovním potřebám nemocných, a že mnoho z nich uzdravil a osvobodil od působení Zlého. Svým učedníkům pak přikázal, aby konali totéž. Když tedy dnes církev slaví svátost pomazání nemocných, sám Ježíš pokračuje ve svém díle záchrany člověka, dotýká se nemocných svou uzdravující rukou a dává jim zvláštní milost Ducha Svatého. Modlitba víry, vkládání rukou a mazání požehnaným olejem odkazují právě na působení Ducha Svatého a na lásku, s jakou k nemocným přichází sám Bůh.

    Pro návštěvu kněze k nemocnému můžete využít formulář zde

  •  
    Svátost smíření

    První věta, kterou Ježíš podle nejstaršího evangelia pronesl, zněla: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!" (Mk 1,15). Ježíšův příchod, příchod Božího království, s sebou přináší odpuštění hříchů a pozvání k nápravě života. Náš Pán hříchy promíjel, z hříchů uzdravoval, a kvůli našim hříchům byl umučen na kříži. Také svým učedníkům svěřil moc hříchy odpouštět a církev to dělá právě ve zpovědi.

    Ve zpovědi, neboli svátost smíření, se díky lítosti a vyznání hříchů před Bohem otevírají ty rány, které nám způsobila naše malá láska vůči Bohu či lidem. A Bůh do těchto ran na prosbu církve nalévá své milosrdenství, zahrnuje nás láskou a dává nám sílu nadále jej následovat.

    Když vytáhneš rybu z vody, tak nemůže dál žít. Právě tak je tomu s člověkem bez Boha (sv. Jan Maria Vianney). A právě skrze svátost smíření se člověk vrací do společenství s Bohem, tak jako "ryba do vody".

  •  
    Biřmování

    Svátost biřmování je svátost dovršení křtu. Vyžaduje se od žadatele osobní zralost a osobní rozhodnutí, že bude ve svém životě brát Boha vážně. Duch Svatý propůjčuje naší víře svou sílu a zápal.

     

    Víra přijatá na křtu není soukromou záležitostí. Pokřtěný na sebe bere povinnost se o svou víru dělit, tedy slovem i životem druhým ukazovat na krásu života s Ježíšem. K tomu dostává zvláštní výbavu a posilu Ducha Svatého. Čím více vrůstá křesťan do své víry, tím více zjišťuje, že musí svou víru osvědčit v nových a neočekávaných zatěžkávacích zkouškách, v nichž musí obstát. Nezřídka musí čelit otevřenému i skrytému pronásledování. 

     

    Ve svátosti biřmování nabízí Bůh dospívajícím a dospělým možnost nebýt ani v nejtěžších životních zkouškách sám a bez pomoci.

     

    Svátost biřmování se uděluje jen jednou za život. Žadatel musí být pokřtěný. Vybírá si nové jméno některého svatého jako svého patrona.

    Biřmování uděluje biskup, mimořádně kněz. Po modlitbě o dar Ducha Svatého biřmující položí ruku na hlavu biřmovaného a křižmem (posvěceným olejem) mu udělá na čele kříž se slovy: N.(jméno), přijmi pečeť daru Ducha svatého.

     

    Podmínky k biřmování

    • věk alespoň patnáct let (horní hranice neexistuje)
    • kmotr je již biřmovaný
    • dostatečná příprava

    Téměř roční příprava k této svátosti probíhá ve skupinách pod vedením kněze. Začátek přípravy je vždy ohlášen předem.

  •  
    Svaté přijímání

    Ježíš při poslední večeři se svými učedníky vzal chléb a řekl: Vezměte a jezte z toho všichni..., pak vzal pohár naplněný vínem a řekl: Vezměte a pijte z něho všichni... To, k čemu celá mše svatá směřuje, je tedy přijímání. Ačkoli chléb a víno vypadají velmi obyčejně, modlitba církve způsobila, že se jedná o skutečné Tělo a Krev ukřižovaného a vzkříšeného Krista, o nichž sám Pán řekl, že kdo je bude jíst, bude mít věčný život (Jan 6, 54). Přijímáním eucharistie se nám Boží život rozlévá do žil a roste v nás Boží milost, člověk se intimním způsobem spojuje s Kristem, a z jednotlivců je vytvářeno jedno tělo - církev (1 Kor 10, 17).

    Obřady přijímání začínají modlitbou, kterou své učedníky naučil Ježíš, modlitbou Otče náš, kterou navazujeme na eucharistickou modlitbu a prosíme o chléb pro dnešní den. Zdravíme se také pozdravením pokoje jako předznamenání toho, co eucharistie přináší. Když kněz láme chléb na znamení toho, že ačkoli je nás mnoho, stáváme se jedním tělem, je dobré si uvědomit, že je to právě toto gesto, které dalo mši název: prvotní křesťané ji nazývali právě lámání chleba (Sk 2,42). Modlitbou se připravujeme na přijetí Těla Kristova a v tiché modlitbě mu za jeho blízkost a za to, co on v nás koná, děkujeme. Přijímání je zakončeno společnou modlitbou, kterou se jménem všech přítomných modlí kněz, a na kterou všichni odpovídají slovem potvrzení: amen.

    Kdo může přistoupit k Svatému přijímání?

    • Kdo je pokřtěn a věří v Krista
    • Kdo se smířil s Bohem ve svátosti smíření (zpovědi) a snaží se žít podle této víry
    • Kdo žije v manželství a toto bylo uzavřeno církevním obřadem v kostele

Michal Kučera v 26.4.2025 20:44:18